Již delší čas máme kocoura Drápka. Původně ho naši známí nalezli kdesi
v ulicích Malé Strany ještě jako kotě. Od té doby se stal
nezaměnitelnou součástí naší rodiny. Nyní jsme byli u veterináře na
běžném přeočkování. Jak se tak dívám do veterinářova počítače, najednou
mne něco upoutá. U seznamu zákroků na našem kocourovi je tam také nápis
"kastrace" i s datem již hodně starým. To není možné, říkám si. Vždyť
jsme ho kastrovat nedávali, to musí být nějaká chyba! Bohužel. Mé
nejhorší obavy se naplnily. Při cestě domů mi matka se sestrou po mém
opakovaném naléhání neochotně sdělili, že za mými zády asi před dvěma
lety ho nechali vykastrovat.
Ten šok ani nemusím popisovat. Nejen že ho neprávem odsoudili k
bezcenné existenci přežívání, že se ho bez jeho souhlasu zmocnili a
provedli na něm zákrok, který si vůbec nezasloužil, který ho poznamenal
na celý život! Ale udělali to bez mého vědomí, jelikož věděli, že mám k
tomuto negativní vztah. Drápek byl normální zdravý kocour. Mohl si ještě dlouho užívat spokojeného života, založit rodinu a mít děti. místo toho byl takto brutálně zmrzačen, odsouzen pouze k bezprizornímu životu omezenému na jídlo a spánek. Za chvíli se z něj stane další z řady tlustých kocourů ležících věčně na gauči a jejichž veškerý pohyb je omezen pouze na chození k misce s jídlem, a zpět na gauč, topení či do postele. Je konec dobrodružným toulkám do neznáma, z níž se po třech dnech vrátí plný šrámů vyspat se a nabrat síly na další zátah. Nikdo se ho na nic neptal. Neměl možnost jakkoliv ovlivnit to, co se s ním bude dít.
Je toto demokracie? Je toto svoboda? Zvířata máme jen za roztomilé mazlíčky a jejich přirozené pudy a vlastnosti utlumujeme. Činíme je na sobě závislými a pak je zneužíváme. Jsou jen objektem našeho potěšení a to co prožívají oni nás nezajímá. Využíváme toho, že se nemohou bránit, aby jsme si s nimi mohli dělat co chceme a vychovat je podle svých plánů. Pak tu máme rozmazlená, týraná, využívaná nebo agresivní a útočná zvířata. Například využívání zvířat při drezuře v cirkusech je naprosto otřesné. Kastraci neschvaluji. Odkdy má člověk právo rozhodovat o druhých? Pokud bychom jako argument brali přemnoženost některých zvířat, tak je to také naprosto irelevantní. Copak lidé nejsou přemnožení? Jejich počet pořád roste a zabírají další a další místa jiným živočišným druhům. Odkdy člověk má právo určovat kdy je nějaký druh přemnožený a kdy ne? Vždyť i města ve kterých žijeme bývala dříve prostorem zvířat a my nemáme právo je z těchto míst vyhánět. Vždy když se nějaký živočišný druh přemnožil, příroda si to uměla vyřešit sama svou samoregulací.
Zvířata mohou žít v symbióze s člověkem, nesmějí však být využívána a jejich přirozené vlastnosti měněny. Pokud nechceme aby se zvířata v našem domově dále rozmnožovala, tak si je nemáme vůbec pořizovat. S tímto přeci musíme počítat a ne omezovat jejich přirozené pudy.
Toto se vám mami a sestro tedy opravdu povedlo a věřte že vám to nezapomenu..