O čem vlastně tento pořad je? Pan Burian (známý písničkář a moderátor) v každém díle zpovídá jednu zajímavou osobnost ženského pohlaví. Jeho styl je však velmi specifický. Leze jim takříkajíc pod kůži. Dává velmi často dráždivé a dloubavé otázky. Na tomto je v podstatě celý pořad postaven a toto také vyvolává nejvíce problémů. Už v prvním díle se mu podařilo donutit k slzám matku hlavní aktérky,kde se řešilo, zda jí nevadí, že její dcera se vydala na dráhu pornoherečky a ještě k tomu si vzala za manžela pornoherce.
Za zmínku jistě stojí také díl s Lucií Vondráčkovou , kde zpovídání jejich rodičů vedlo také až k velmi emotivním reakcím. V tomto díle si své ovšem užila i sama Lucie, se kterou Burian většinu pořadu řešil prostoduchost textů v jejich písních a dokonce se snažil jí donutit k recitování oněch textů. V díle s Českou Miss Eliškou Bučkovou zase došlo k verbální výměně názorů mezi Burianem a moderátorem Leošem Marešem, který se při moderování svého pořadu ESO vyjadřoval velmi nechutně o samotné Bučkové i o její nezletilé sestře.
A nakonec, již zmíněný díl s paní Olgou Šípkovou . Zde se poznalo, že za celkový styl pořadu může z velké části jeho režisér Karel Žalud. Zprvu se pořad odvíjel vcelku klasickým i když možná provokativním a místy i komickým stylem. Natáčelo se ve fitcentru, kde obtloustlý Burian působil vcelku komicky už sám o sobě. Záběr, kdy se nasoukaný do solária snaží negovat smysl organizovaného cvičení ve sterilním prostředí vedeném kultem těla je nezapomenutelný. Pak je záběr, kdy je vidět rozhovor mezi režisérem a Burianem, kdy se ho režisér snaží přinutit aby byl tvrdší a už se schyluje k závěru. Burian pokládá stále dotěrnější otázky týkající se komerčnosti i samotné polohy fitcentra v obchodním centru těsně vedle supermarketu, které jsou zatím s úsměvem odráženy. Tím, jak se stále více přibližují k supermarketu, narůstá i nervozita zpovídané. Režisér se snaží ji k němu (supermarketu) přiblížit. Ona to odmítá. A pak to přijde: na posledních dvou schodech se Olga Šípková zastaví a s pláčem oznámí, že je unavená, přičemž odchází. Pokračuje se rozhovorem mezi naštvaným Burianem, který vyčítá režisérovi k čemu ji dohnali (dík autorům pořadu za vynikající dokumentarní a dramaturgické zpracování a vložení pasáží, které se většinou neukazují ale v tomto případě byly natolik silné, že byly hlavním tahounem celého pořadu). Režisér se následně odchází omluvit. K dalšímu natáčení se autorům Šípkovou přemluvit nepodařilo. Pořad končí záběrem na Buriana a Žaluda, kterak šlapou na cvičícím stroji ve fitcentru, kam zašli na počest zpovídané.
Kromě dalšího zákusku pro bulvár se také nevídaným způsobem ukázalo, v jakých osách se celý pořad pohybuje. Jde zde o střetávání dvou světů. Mainstreamu reprezentovaného osobami jako Lucie Vondráčková,Eliška Bučková či Olga Šípková s alternativním hudebníkem a moderátorem večerů jako je Magnesia Litera Janem Burianem, přičemž místem střetu je právě tento pořad. Zpovídané osobnosti si jedou svojí lajnu a jaksi se nedokážou zamyslet více do hloubky, leckdy ani nepochopí (či nechtějí pochopit) Burianovy otázky. Jsou zvyklé na "promo" rozhovory, vedoucí se v povrchním tónu. Toto je pro ně úplně něco nového, takže není divu že vznikají emočně napjaté situace. Burian je zase místy necitlivý, jako by se odmítal vcítit do zpovídaných osob a jede si zase svojí lajnu nechápavého a vším opovrhujícího intelektuála. Z dokumentárního hlediska je však toto velmi zajímavá podívaná, dosud nevídaná na našich obrazovkách. Není divu, když na pořadu se podílí známé duo Klusák- Remunda, které stojí za veleúspěšným dokumentem/sociálním experimentem jménem Český sen, který Česko (tedy spíše čechy samotné) proslavil po celém světě.
Je zajímavé, že díly například s Kateřinou Jacques či Hilary Binder se nesly povětšinou v přátelském duchu. To jen potvrzuje má předešlá slova. První představuje emancipovanou, mladou političku, "nového směru" což jistě mnoha lidem (především mužům) leží v žaludku. Burianovi to naopak imponuje. Stejně jako druhá jmenovaná, jenž je americkou alternativní umělkyní, jenž žije již delší čas v Táboře a umí výborně česky. Přesto její komunitní centrum místní lidé nazívají "sektou". Zde se v plné míře ukazuje česká povaha, neochota přijímat jinakost či se jen trochu více snažit poznat jiné lidi.
Myslím, že uvedením tohoto pořadu udělala ČT velký krok dopředu. Otázkou zůstává, jaký dojem dělá na "obyčejného diváka". Jedni budou Burianovi pořád vyčítat, že mu jde jen o neustálou konfrontaci s lidmi, kteří něco dokázali. Jiní budou naopak donekonečna odsuzovat povrchní vidění světa zpovídaných osob a smát se jejich situacím. Pravdu nemají ani jedni. Burianovi nejde o konfrontaci ale o poznání. Bohužel se někdy zdá že za každou cenu. "Typický čech" se s tímto však zřejmě dosud nesetkal a tak si Burianův styl špatně interpretuje. Stejně jako zpovídané osobnosti. Není divu, že pořad pak vyvolává řadu kontroverzí. Stejně jako někteří lidé nedokázali pochopit, proč dva maníci postavili z veřejných peněz fiktivní hypermarket a pak k němu přilákali stovky lidí, tak ani dnes někteří diváci nechápou "co se zase tomu Burianovi nezdá". Už tím, že se o otázkách zmiňovaných v pořadu začalo mluvit však pořad leccos dokázal. Nezbývá než dodat, že se těším na další díl tohoto velmi zdařilého dokumentárního počinu.
A na závěr jako bonus úryvek nejzajímavějších vět, které zazněly v posledním (6) dílu BDŽ:
ŠÍPKOVÁ: Já jsem si to prožila už několikrát a chodím do solárka
ráda a je fajn, abyste poznal taky něco jinýho, a třeba změníte názor.
BURIAN: Je to strašná hrůza a nevim, proč to lidi dělaj, proč si sem lehaj…
ŠÍPKOVÁ: Táák… sem si dejte hlavu…
BURIAN: …a proč si nejdou lehnout třeba někam k vodě.
ŠÍPKOVÁ: Můžu vás zavřít?
BURIAN: Zavřete mě, ale nic nepouštějte.
ŠÍPKOVÁ: Táák… dobrý… Na dvacet minut?
BURIAN: Nemůžete říkat dobrý, když jsem tady.
ŠÍPKOVÁ: Tak patnáct minut?
BURIAN: Ne, ani minutu. Otevřete to.
ŠÍPKOVÁ: Deset minut?
BURIAN: Pomoc!
ŠÍPKOVÁ: Když už tam ležíte, tak si to vyzkoušejte, vždyť je to škoda.
(…)
ŠÍPKOVÁ: I já chodím nakupovat, ale ne že bych si ve volným čase
řekla: „Fajn, jdu si prohlížet obchody!“ To je přece strašně konzumní
styl života.
BURIAN: A to, co tady děláte, tady ten váš podnik, jak ho pozorujeme, to není konzumní styl života?
ŠÍPKOVÁ: Není.
BURIAN: A v čem není?
ŠÍPKOVÁ: Protože sem chodí lidé, kteří přemýšlejí sami o sobě.