Reklama
 
Blog | Ondřej Hudec

Česká malost

"Lidé si cení výběru v obchodě, až pak svobodných voleb." Dozvídám se z článku aktualne.cz. Myslím, že toto přesně vystihuje českou povahu, jakkoliv je tento pojem neuchopitelný.

Z velké části za to může čtyřicet let trvající komunistické vymývání mozků, které si vychovalo vlastní generace lidí nakažených tímto virem. Dnes se situace od komunistických dob v tomto smyslu v mnohém nezměnila. Smýšlení lidí je pořád stejné akorát místo vychvalování socialismu se dnes uctívají ideály konzumu.

Řekl bych však že český "materialisticko- přízemní" postoj má kořeny ještě dříve než z dob komunismu. Vždyť právě ony komunisty jsme si jako jediní v Evropě zvolili sami v svobodných volbách! Masivní znárodňování probíhalo již od roku 1945 a již z husitských dob zde byla zaseta nenávist ke šlechtě, církvi, monarchii a k autoritám. Snad jsme se z chyb 20. století důkladně poučili. Když ale sleduji dnešní vývoj, připadá mi že česká společnost v mnohém zůstává pořád stejná a stejně lehce zmanipulovatelná. Z toho mám do budoucnosti strach. Stačí aby se celosvětová situace nějakým způsobem vyhrotila, což v dnešní době bude čím dál více běžné a jako důsledek to bude mít například velké zdražení základních komodit a zhoršení životní úrovně a oheň je na střeše. Země s tradicí demokratického systému si s těmito výkyvy vždy nějak poradily. Pokud je však naše společnost založena materialisticky a politickou situaci své země hodnotí podle toho, zda je nyní pivo dražší, případně o kolik, tak má velkou naději na to, že v nestabilní situaci znovu spadne do nějaké diktatury a ani to nemusí postřehnout.

Jak je možné, že nejčtenějším deníkem je Blesk a nejsledovanější stanicí Nova? To v západních demokratických státech takto není ani omylem. Například v Německu má nejsledovanější zpravodajství veřejnoprávní ARD, a úrovní se pohybuje někde nad ČT! Pokud vím, tak ani bulvár zde není nejčtenější. I plátky co se u nás považují za seriózní mají značné rezervy. Například Mladá Fronta se v poslední době bulváru přibližuje opravdu nebezpečnou rychlostí. A Lidovky mají se svými křiklavými a šokujícími titulky také co dohánět.

Reklama

Jak je možné, že politici, zapleteni do nespočtu spletí korupčních kauz, podvodů a jiných afér si udržují stále značnou popularitu? Jak je možné že v čele naší země stojí prezident, který ji v době opoziční smlouvy spolu s Milošem Zemanem málem rozvrátil a arogantním způsobem hlásá po světě své osobní myšlenky i za cenu negativních dopadů na prestiž naší republiky a k tomu má ještě podporu asi 60% veřejnosti? A konečně již ohraná otázka: jak to že zde působí zločinecká strana, která tuto republiku rozvracela 40 let a za tu dobu se jí podařilo náš stát totálně zruinovat a k tomu povraždit či zničit životy dalším milionům lidí?

Odpověďí na tyto otázky je dozajista více. Musíme si však přiznat, že povaha a mentalita české společnosti v tomto hraje zásadní úlohu. Snad se to časem změní a lidé se v čechách začnou zabývat opravdovými tématy a nebudou se bát zeptat se na minulost. To však nebude za méně než dvě generace. Nynější rodiče raději o komunismu nemluví, jelikož mají také máslo na hlavě. V situaci, kdy ve straně bylo něco kolem tří milionů lidí je to pochopitelné. Horší je to s nynější nastupující mladou generací, která se o minulost takřka nezajímá a o komunismu ví často maximálně to, že se stála fronta na banány a nesmělo se cestovat. Znovu uvedu příklad Německa, kde byl po druhé světové válce zájem mladých lidí o nacistickou minulost daleko větší. Také dnes je politická aktivita mladých v západních zemích daleko větší než u nás. Mladí jsou dnes bohužel oslněni konzumem. Tváří se, že závažná témata se jich netýkají. Žijí si vlastním světem, paralelním od světa reálného. Někdy se však tyto světy protnout musejí a já mám z tohoto střetnutí trochu obavu, zdali to tato generace unese.

Nezbývá než věřit, že se tato situace časem srovná a my se adaptujeme do standardů západní společnosti a naplno se přihlásíme k jejím hodnotám. Máme však velkou výhodu, že se minulých chyb západních zemí při budování plnohodnotné a efektivně fungující demokracie můžeme zdaleka vyvarovat.