"Celá země je kvůli atentátu v pohotovosti. Útočník, podle policie
dvacetiletý Palestinec Alá abú Zajn ze čtvrti Džabal Mukaber ve
východním Jeruzalémě, včera po setmění vtrhl do knihovny
prestižní ješivy a rabínského semináře Merkaz Harav a rozpoutal
krveprolití. V místnosti, kde se zrovna nacházelo asi osmdesát lidí,
vypálil na šest set kulek.
Po jeho řádění zůstalo osm mrtvých studentů ve věku od 15 do 26 let. Nejméně devět lidí bylo zraněno, z toho tři vážně .
Samotného útočníka nakonec zabil izraelský policista, který byl sice
momentálně mimo službu, ale bydlí poblíž školy, a na místo se tak
dostal během několika minut.
K útoku se během pátečního odpoledne přihlásilo radikální hnutí
Hamas, které od loňského léta ovládá pásmo Gazy. "Detaily zveřejníme
později," řekl podle agentury Reuters zástupce hnutí trvající na
anonymitě."
Takto události vylíčila idnes.cz
Téměř každého při poslechu
posledních událostí a při pohledu na zakrvavenou místnost zaplaví
smutek či zlost. Někoho více, někoho méně. Co však zaplaví Palestince?
Radost, jásot, veselí, nadšení a bujaré oslavy. Toto by se ještě dalo
"pochopit" pokud by oběťí byl nějaký vysoce postavený izraelský politik
či nějací vojáci. Zde však šlo o zcela nevinné lidi. Studenty. Mnozí
byli ještě napůl děti. Jak se někdo může radovat z práce fanatického
vraha, který vtrhne do školy a začne tam střílet hlava nehlava? Co
měli oběti tohoto řádění společného s aktuální politikou a spory mezi
izraelci a palestinci? Takovéto jednání nelze jinak než tvrdě odsoudit.
Zde se bohužel ve své vší nahotě ukazuje
rozdílné pojímání boje, války a vůbec celého desetiletí trvajícího
konfliktu na obou stranách. Ponechme nyní stranou, kdo je více v právu
a kdo má větší nárok na dotčená území nárokovaná jak araby, tak židy.
Oba národy zde mají dlouhou tradici, oba národy zde žili a žijí již
mnoho staletí či tisíciletí. Oba národy mají svým způsobem pravdu. Zde
se však ukazuje s jakým rozdílem obě strany k tomuto tématu přistupují.
Já
jsem ještě neviděl žádného žida, jak se raduje z toho že byli zabiti
nějací Palestinci (pokud to nebyli sebevražední atentátnící chystající
se na útok). Jistě snad takoví jsou ale ve své zemi jsou v absolutní
menšině a jejich hlas zanikne. Neviděl jsem radující se davy v ulicích
když izraelští vojáci omylem zabili nějaké palestinské civilisty. Pokud
však zastřelí nějakého ještě neplnoletého hocha, tak je hned plno
povyku o izraelské agresivitě a surovém vraždění. Že ten hoch byl
ověnčen zbraněmi už nikoho nezajímá. Ani to, že izraelští vojáci
jednali třeba jen v sebeobraně, jelikož nechtěli být sami zabiti. Čí je
chyba že palestinci používají děti jako způsob boje? Izraelských vojáků
asi těžko. Chyba je v millitantní protiizraelské výchově na palestinské
straně. Malým dětem jsou v podstatě už od mala vymývány mozky, že
izrael je ten špatný a že je nutno ho porazit jakýmikoliv prostředky.
Nedávno zemřel známý bojovník za osvobození Palestiny George Habbáš.
Byla to a to nejen v této oblasti pozoruhodná osobnost. Byl totiž
křesťanem a zároveň marxistou a protiizraelským fanatikem. Od ostatních
palestinských vůdců se však velmi odlišoval a to nejen svým
náboženstvím a marxismem ale také univerzitním vděláním.
Zde cituji z článku v LN ze dne 2. 2. 2008 věnovanému jeho osobě: "Klíč
k vysvětlení některých jeho postojů možná neleží v marxismu ani
protiizraelském radikalismu, ale v jeho křesťanském původu. To ho –
podobně jako mnoho jiných arabských křesťanů – vedlo k úplně jinému,
mnohem otevřenějšímu a odvážnějšímu chápání problémů, než bylo a je
zvykem u muslimů, jejichž sebevědomí se stále ještě odvozuje od
přesvědčení, že prostě mají pravdu."
George Habbáš ač byl v mnohém daleko radikálnější než jeho arabští
kolegové ve vztahu k izraeli řekl mimo jiné toto: „Izrael se jako
vědecká společnost střetl s naší zaostalostí, kterou v
arabském světě všude vidíme. To volá po úplné přestavbě arabské
společnosti tak, aby se dostala na úroveň 20. století.“ To nehovoří
marxista ani nacionalista, ale příslušník menšiny, která si vždy vážila
vzdělání a byla ochotná čelit realitě – což není v arabském světě
dodnes zcela obvyklé. Habbáš nebyl dle mého o moc lepší než jiní
radikální vůdci. Ostatně v mnoha násilných akcích kdy jeho lidé z jím
založené PFLP zabili mnoho vlivných izraelců (např. v roce 2001 zabili
ministra Rechavama Zeeviho přičemž bylo vysláno hned několik
sebevražedných útočníků) některé militantní palestinské organizace
ještě v mnohém předčil. Avšak jeho již zmíněné komentáře dávají
nahlédnout do hloubky tohoto problému a alespoň trochu porozumnět
některým souvislostem.
Jeho osoba poukázala na onen zásadní problém. Mnoho Palestinců, zejména
seskupených v islamistických hnutích jako je Hamás (a to se netýká jen
oblasti Palestiny ale celého muslimského světa) jsou hnání vírou, že
jen oni mají pravdu. Jiná možnost neexistuje. Žádné kompromisy, žádná
mírová jednání. Jen krvavý boj. Problém, jak už jsem nastínil je ve
výchově, která není odpovídající a spíše reflektuje nenávistný postoj
arabů vůči židům. Pokud by v Palestině bylo vzdělání na náležité
úrovni, tak by budoucí generace dostaly náležitý rozhled a vnímaly by
události v souvislostech a ne jen pomocí ideologického výkladu.
Mnozí palestinci považují násilí na jakémkoliv židovském obyvateli
izraele za odpovídající a relevantní způsob boje. Vyspělý západní svět
má však hodnoty zcela jiné a tyto metody zásadně odsuzuje. Odvíjí se
tento Palestinský postoj od frustrace a pocitu léta utlačovaného
národa, který chce konečně nabýt "vlastního území", či zde jsou příčiny
jiné, spíše náboženského charakteru? Ať už je to jakkoliv, je jasné, že
v chápání podstaty konfliktu a způsobu jeho řešení jsou Palestinci v
mnohém pozadu. Politické špičky se sice snaží o mírové jednání. Lid to
ale moc neschvaluje, což jsme mohli vidět na propadu doposud vládního
hnutí Fatah a nástupu Hamasu k moci.
V posledních letech udělal Izrael v politice vůči Palestině mnoho
ústupků. Například opuštění oblastí v pásmu Gazy, což byla dle mého
pohledu velká chyba. Co udělali Palestinci když se dostali na opuštěná
území? Začli drancovat, ničit, pálit a hned měli o stanoviště navíc pro
odpal svých raket, které z této oblasti ihned začaly létat směrem na
izrael.
Je vidět, že tento konflikt bude trvat ještě hodně dlouho. Vztahy
mezi Izraelem a Palestinou zůstávají dál napjaté, zejména po výhře
hnutí Hamás v palestinských volbách. Na čí straně je nyní vina na tomto
neutěšeném stavu je však dle mého pohledu jasné. Pokud se Palestinci
neoprostí od fanatického vnímání problému s Izraelem a budou se dál
radovat ze smrti nevinných izraelských civilistů, tak jen těžko mohou
čekat, že s nimi vůbec někdo bude jednat, či že snad tímto způsobem
dosáhnou svého cíle. Surové vraždění a jeho oslava a podpora do 21.
století nepatří. To by si palestinci měli uvědomit.