První fáma: Mašínové zabili neozbrojeného, nevinného pokladníka.
První ukázka, kde je vidět, že pouhé stručné informace k poznání dané okolnosti nestačí. Událost se seběhla takto: Akce se zúčastnili Václav Švéda a Josef Mašín. Zastavili auto, převážející peníze. Nejdříve se zeptali všech, zdali mají zbraně (přitom jim namluvili, že jsou příslušníci StB a Lidových milicí). Podle plánu měl mít zbraň pouze bezpečnostní referent Karel Skokan (velitel lidových milicí továrny Kovolis). V autě však seděl i Josef Rošický. Účetní, pokladník továrny a člen závodní milice. Ten svou zbraň zatajil. (V době, kdy režim nesvěřoval občanům dokonce ani mapy či kopírovací stroje měli zbraň opravdu jen ti nejprověřenější a zaručeně poslušní novému systému). Po určitých komplikacích nastala situace, kdy Rošický vytáhnul na neozbrojeného a (v tom momentu již) samotného Josefa Mašína zbraň. Tomu se však v bleskovém okamžiku podařilo útočníka přemoci a ve rvačce ho zastřelit. Pokud by se Josef Mašín vzdal, poslal by na jistou smrt nejen sebe, ale také všechny své společníky. Mluvit v tomto případě o sebeobraně tedy není vůbec nadnesené.
Druhá fáma: Mašínové zbytečně a chladnokrevně podřezali příslušníka SNB, uspaného chloroformem.
Mašínové plánovali přepad stanice SNB dlouho dopředu. Pro svoji odbojovou činnost nutně potřebovali zbraně. Při přepadu stanice místního příslušníka nejprve svázali. Ten si však po celou dobu pečlivě studoval a zapamatovával jejich tváře. Byl to zkušený aparátčík a bylo jasné, že si dává na čase aby si vryl jejich tváře do paměti. Pokud nechtěli být prozrazeni, museli ho zabít. Jelikož ale nesměli v noci vzbudit žádný rozruch, nemohli si dovolit střelbu z pistole. Proto příslušníka nejprve uspali chloroformem a poté podřezali. V tomto případě platí stejný text jako o odstavec výše. Příslušník SNB by jistě hned jak by to bylo možné podal podrobnou zprávu a skupina bratří Mašínů by byla dříve či později dopadena. Byl to navíc věrný vykonavatel komunistického práva a svou činností se podílel na budování zločinného režimu. Jeho role by se dala přirovnat k roli příslušníka gestapa.
Třetí fáma: Mašínové loupili pouze pro vlastní potřebu, peníze si nechali.
Všechny přepadové akce této skupiny byly od začátku za účelem získání zbraní či peněz a to na podporu své odbojové činnosti. Za získané peníze si pořídili například motorky, které byly určeny pro rychlé přesuny při dalších akcích. Od počátku se dohodli, že jediný haléř nepůjde na nic jiného, než na pokrytí jejich činnosti. Jedinou výjimkou bylo vybavení bytu Václava Švédy, kterému komunisté vzali takřka vše a který si neměl doma ani kde lehnout. V jeho bytě, který mu komunisté přidělili poté, co mu sebrali statek nebyla ani voda, natož záchod. Proto si za část peněz nechal do bytu přivést vodovod.
Čtvrtá fáma: Zapalováním stohů žádnou odbojovou činnost nevyvíjeli, ničeho tím nedosáhli.
Další z omylů. V tehdejší době bylo zemědělství, v důsledku násilné kolektivizace a reorganizace v naprostém kolapsu, jelikož nedokázalo plnit ani základní potřeby obyvatelstva. Tehdy byl nedostatek úplně všeho, dokonce i slámy. Proto, se skupina bratří Mašínů zajímala, jakým způsobem zasáhnout do už tak zdecimovaného stavu zemědělské výroby a uštědřit tak státnímu hospodářství ještě větší ránu, čímž by vyvolali také vlnu nespokojenosti u obyvatelstva. Nakonec se rozhodli, že na motorce objedou a vyhodí do vzduchu několik desítek obrovských stohů slámy na střední Moravě pomocí výbušnin. I když se jim plán nepodařil celý a při potyčce trefili dobrovolného hasiče, který je přistihl do oka, podařilo se jim u obyvatelstva vyvolat náležitý rozruch a nabudit tím atmosféru příznivou pro případný převrat, spojený s osvobozením americkou armádou, v který věřili.
Když už jsme u toho, všechny jejich činy, ač tehdejšími kontrolovanými médii často přísně zatajované se mezi obyvatelstvem rychle roznesly a tajnou šeptandou nabývaly ještě větších rozměrů. Tak si mnozí obyvatelé mysleli, že na území ČSR operuje celá partyzánská armáda, která je ve spojení s Američany a šířily se dokonce zvěsti, že na moravském venkově byli viděni černoši v uniformách. Po zabití příslušníků SNB v předchozích akcích docházelo dokonce k masovému exodu příslušníků SNB, které manželky přesvědčovaly aby opustili svoji práci, jelikož se bály o jejich život. Mělo se za to, že právě ti jsou první na řadě a že "den zúčtování" přichází. Obyvatelstvo dostalo znovu naději, že diktatura, pod kterou žijí zde nemusí být věčně.
Tím se pomalu dostáváme k páté fámě, kterou je tvrzení, že:
Mašínové žádní odbojáři nebyli, chtěli jen utéct na západ.
Už z popisu předchozích akcí musí být jasné, že Mašínové se aktivně snažili bojovat proti tehdejšímu režimu. Pokud by chtěli utéct, udělali by to už dávno. Celou dobu byli přesvědčeni, že USA se chystají na osvobození Československa. Nejen proto, že poslouchali Svobodnou Evropu, kde neustále ujišťovali, že k útoku co nevidět dojde a že Američané jsou v nejvyšší pohotovosti a vzbuzovali tím v češích falešné naděje. To je však na jiné téma. Vzhledem k těmto okolnostem došli Mašínové k závěru, že třetí světová válka je na spadnutí a rozhodli se, že Československo opustí, aby mohli projít výcvikem ve středisku americké armády v západním Berlíně a pak se vrátí a osvobodí Československo, stejně jako ho osvobozovali češi v armádách spojenců za druhé světové války. V plánu měli ještě mnoho akcí. Například chtěli vyhodit do povětří vlak, převážející uran do SSSR nebo udělat atentát na samotného Gottwalda. Už se k tomu však nedostali (podrobnosti o plánovaných akcích lze nalézt zde). Před svým útěkem ještě stačili kontaktovat známého, generála Vaňka, bývalého legionáře, který byl připraven na vzkaz- až Američané vtrhnou do země a odstavit celou prvosledovou divizi, čítající 14 000 mužů v oblasti Českých Budějovic, která by se tímto nezúčastnila boje a umožnila tím snadný průnik a osvobození Československa. Tuto cennou informaci posléze donesli až na americké vojenské velitelství. To však ještě nevěděli, že karty už byly rozdány dávno a že žádné osvobození nebude..
Když se Ctirad a Josef Mašín a Milan Paumer dostali na západ, opravdu vstoupili do americké armády- do speciálních jednotek tvořených utečenci z východních komunistických států za účelem jejich osvobození. Když jim však po maďarském povstání došlo, že Američané se k ničemu nemají, tak ukončili slibnou vojenskou kariéru a nastartovali nový život, smířeni s tím, že už nic nemohou udělat a svou rodnou zem už nikdy neuvidí. Bratři Mašínové dnes rádi zdůrazňují, že na rozdíl od mnohých lidí oni sem (do USA) nepřišli dělat kariéru ale našli zde útočiště, když nemohli pobývat ve své zemi.
Tímto jsem se snažil alespoň část hlavních mýtů a polopravd o činech skupiny Mašínu uvést na pravou míru. Můj názor na tuto skupinu je jasný. Ve své době se odvážili k tomu, k čemu skoro nikdo jiný v tehdejším Československu. V nesrovnatelně horších podmínkách, než odbojáři druhé světové války se snažili o aktivní odpor proti rudé totalitě, která vraždila lidi a jako mor zachvátila tehdejší společnost. Sami přemohli více než dvacetitisícovou armádu, která proti nim byla nasazena a podařilo se jim dostat do západního Berlína. Takových lidí bychom si měli co nejvíc vážit a projevit jim náležitou úctu. Premiérské ocenění jim právem náleží a stejně tak by si zasloužili i prezidentskou medaili. I pokud ji nedostanou, nemusí je to moc trápit. Jednu už totiž mají. Za chrabrost a statečný odpor proti nacismu jim byla udělena prezidentem Edvardem Benešem v roce 1945. I to svědčí o povaze Mašínů, kteří byli vždy odhodláni bojovat proti diktatuře ať už nacistické nebo komunistické. Ti, co jejich činy odmítají tak činí nejčastěji z neznalosti a pod vlivem nepravdivých informací, které se o jejich činech šíří, nebo, což je pro čechy typické si odmítají připustit, že zde byl někdo statečnější než většina lidí, která režimu po celá desetiletí raději poklonkovala, než by se proti němu vzbouřila. Raději jejich činy zpochybním, než bych se smířil s tím, že jsou tu i tací, kteří si uchovali svoji čest a zachovali se hrdinsky.
Z části rozumím tomu, proč se Ctirad a Josef Mašín do své vlasti (ještě) nevrátili. Pokud si národ neváží svých hrdinů, nezaslouží si je.
—————————————————————————————-
Každému, koho zajímá tento obdivuhodný příběh doporučuji přečíst si již
zmíněnou knihu Odkaz, kde najdete všechna ucelená fakta a celistvé
vyprávění, které začíná už příběhem Josefa Mašína staršího, legionáře a
odbojáře a pokračuje příběhem obou bratrů a je podepřen svědectvím a
důkazy, na základě bádání v archivech v Německu, USA, Velké Británii a
ČR. Doporučuji samozřejmě i další publikace jako např. knihu Jana
Nováka "Zatím dobrý".
Odkaz
Nakladatel: Mladá fronta
ISBN: 978-80-204-1840-1, 80-204-1248-4, EAN: 9788020412485
Originál: The Testament, překlad: Leonid Křížek
Formát:
416 stran,
20x13cm, česky,
vázaná vazba
Rok vydání: 2005 (2. doplněné vydání)