A ty otázky zní: Jak ještě může někdo podporovat a volit stranu, která na celém světě už zabila přes 100 milionů lidí a počet mučených či jinak trestaných lidí pouze pro své přesvědčení či názory je ještě mnohanásobně větší? Jak může někdo věřit stranám, které znovu a znovu hlásají ty stejné myšlenky, které vždy když byly uvedeny do praxe, tak způsobily totální ekonomický kolaps země a zruinování hospodářství, které se pak stalo závislém na zahraniční pomoci? Jak může někdo o disidentech na Kubě či v Bělorusku říkat že jsou to branci Američanů? Věří vůbec tento člověk vlastním slovům? Proč se výše zmínění lidé nejedou podívat na Korejský poloostrov, kde na jihu najdete jednu z nejbohatších a nejvíce prosperujících zemí světa a na severu zemi, která vlastním lidem "vymývá mozky" a ačkoliv by bez zahraniční pomoci již vypukla rozsáhlá krize a lidé by hladověli (jak se již jednou stalo a hladomor zahubil miliony lidí) tak jen všichni oslavují jak je všechno skvělé?
Proč mají tyto myšlenky stále přitažlivost a proč si lidé stále neuvědomují zrůdnost těchto myšlenek? Proč mají lidé tak krátkou paměť? Nebo si snad ani pamatovat nechtějí? Tyto otázky se mi pořád vracejí a nenalézám na ně jasnou a definující odpověď, pouze subjektivní odhady. Nevím, zda je vhodné abych je zde zveřejňoval, zmíním tedy jen pár obecně známých faktů. Voliči komunistických stran jsou většinou ti nejchudší a ty zajímá nejvíce jejich aktuální ekonomická situace a právě komunistické strany se profilují jako strany pro chudé, s jasnými řešeními na které lidé z těchto vrstev rádi slyší. Dále je tu aspekt vzdělanosti. Jen mizivé procento vysokoškolsky vzdělaných lidí volí komunistickou stranu. Čím menší je vzdělání člověka, tím více komunisty naopak podporuje. Zmínit by se mělo také to, že komunisté hodně vsází na aktuální emoce lidí. Např. známý únorový převrat byl typickým příkladem, kde se může uplatnit lidská závist. Mnoho lidí ochotně drancovalo a rabovalo majetky těch, kteří to dotáhli výše než oni. A právě závist může být právě jedním z hlavních faktorů podpory těchto myšlenek.
Na otázky položené v úvodu jsem tedy ani vám ani sobě odpovědět nedokázal. Jen jsem nastínil mé odhady, které se však mohou v mnohém lišit od skutečnosti. Rád bych se však dožil doby, kdy bych si tyto otázky vůbec nemusel pokládat a tudíž ani řešit.