Rovina osobní
Ayaan Hirsí se narodila v Somálsku. Její otec byl významným opozičním politikem v době nadvlády diktátora Siadda Barrého. Ve své knize popisuje své zážitky od původní koloniální nadvlády Italů, která udržovala v zemi pořádek, postavila skvostné budovy a zanechala v zemi demokracii která se však po jejich odchodu stačila udržet jen pár let, než přišel Barré – až po stěhování nejprve do Saúdské Arábie, Etiopie a nakonec do Keni, v dospělosti znovu do Somálska a po hrozivé občanské válce po svržení diktátora Barrého znovu do Keni. To vše samozřejmě velmi osobním, na podrobnosti i z intimních oblastí života otevřeným přístupem.
Popisuje například kruté způsoby výchovy její matky nebo také barbarskou obřízku, kterou jsou každý rok nuceny podstoupit tisíce děvčat a některá z nich z toho mají traumata na celý život- pokud to ovšem přežijí, nebo naprosto pohrdavé chování vůči ženám, kterého byla svědkem v Saudské Arábii. Popisovala také typickou výchovu ve školách islámu- vštěpování nesmyslných zásad a také z toho vycházející předsudky vůči nemuslimům- například hodinu náboženství v muslimské škole: "Sestra Azíza nám vyprávěla o Židech. Popisovala je takovým způsobem, že jsem si je představovala doslova jako nějaká monstra. Měli na hlavě rohy a nosy tak špičaté, až jim trčely z obličeje jako nějaké zobáky. Z hlavy jim vlétávali ďáblové a džinové, aby svedli muslimy ze správné cesty a šířili zlo."
Jak jsem již zmínil, otec Ayaan byl jakýmsi disidentem (byl také zavřen ve vězení). Měl západní vzdělání v Americe, snažil se do své země zavést prvky demokracie, což se mu však nikdy nepodařilo. Také byl velmi rozlícen, když se dozvěděl, že jeho dcery nechali obřezat, když byl zrovna pryč. Přesto však byl ochoten provdat svou dceru proti své vůli (v muslimských zemích naprosto běžná věc) či věřit, že kdo nepřejde na islám, bude zatracen a jediná cesta je přesvědčit všechny lidi, aby konvertovali k islámu.
Ayaan však učinila rozhodnutí, které se odvážila učinit jen málokterá v jejím postavení. Měla si vzít Somálce žijícího v Kanadě a odcestovat za ním. Při přestupu v Německu však místo za manželem utekla do Holandska, kde požádala o azyl. Tento krok brala rodina jako velkou urážku. Na dlouhou dobu došlo k zpřetrhání rodinných vazeb. Odteď se musela starat jen sama o sebe. Po udělení azylu začala na rozdíl od většiny jejích krajanů pracovat (sociální dávky byly větší než plat, takže motivace k práci nebyla prakticky žádná, což segregovalo přistěhovalce ještě více od majoritní společnosti). Chtěla totiž oplatit státu, který ji přijal, jeho štědrost. To jí však nestačilo, chtěla poznat souvislosti, v hlavě jí leželo mnoho otázek, například jak to, že země "nevěřících" jsou plné prosperity a radosti a země řídící se zákony islámu špinavé, chudé a plné chaosu, když podle Koránu by tomu mělo být přesně naopak. Hledala souvislosti v textech koránu a srovnávala je se slavnými osvícenskými filosofy, o jejichž teoriích světa dříve nesměla ani přemýšlet. Začala studovat politologii, kterou posléze úspěšně dokončila a také se vzdala islámu. Poté začala veřejně publikovat a vystupovat a byla zvolena za liberální stranu do holandského parlamentu.
Autorka této knihy je rovněž autorkou scénáře k filmu Podřízení od režiséra Thea van Gogha, pojednávajícího o postavení žen v islámském světě. Po uvedení snímku v roce 2004 byl režisér zavražděn muslimským atentátníkem, který na jeho tělo nožem připíchl hrozbu, že Ayaan je další na řadě. Od té doby žije autorka pod policejní ochranou a momentálně žije a působí v USA. Ayaan Hirsí za svou odvážnou kritiku zacházení se ženami v arabském světě získala řadu mezinárodních ocenění, byla navržena na Nobelovu cenu, v roce 2005 se ocitla mezi stem nejvlivnějších světových osobností a Reader´s Digest ji vyhlásil Evropankou roku 2006.
Rovina politická
Jak jsem již popsal v úvodu, kniha Ayaan Hirsí je především syrovým a sugestivně pojatým popisem reality v muslimském světě, která přímo konfrontuje líbivé proklamace západoevropských politiků či rádoby odborníků na islám (ve své knize mimo jiné píše: "Analytici hloupí tak, že to rozčilovalo- zejména takoví ti lidé, kteří si říkají arabisté, přestože o realitě islámského světa nevědí v podstatě vůbec nic, sepisovali záplavu komentářů. Jejich články byly pořád o tom, jak islám zachránil Aristotela a nulu, kteří středověcí muslimští učenci udělali před více než osmisty lety víc, o tom, jak je islám náboženstvím míru a tolerance, a ani v nejmenším násilné. To byly pohádky, které se skutečným světem, jak jsem ho znala, neměly nic společného.")
Zajímavě zní především popis "probouzení" západního světa po útocích 11. září a s tím související diskuse o islámu v dnešním světě v médiích a společnosti: "V novinách všude stálo Ano, ale… Ano, je strašné zabíjet lidi, ale… Všichni vymýšleli krásné teorie o chudobě, jež lidi dotlačí až k terorismu, o kolonialismu a konzumnosti, o pop kultuře a západní dekadenci, která užírá kulturu a proto způsobuje rozklad. Ale Afrika je nejchudší kontinent, to jsem věděla velmi dobře, a chudoba žádný terorismus nezpůsobuje. Opravdu chudí lidé se nemůžou zaobírat ničím víc než tím, co si seženou k příštímu jídlu, a ti intelektuálnější z nich se většinou naštvou na svou vládu a uprchnou na Západ. Četla jsem novinové výlevy bojující proti rasismu, jež tvrdily, jaká obrovská vlna islamofobie se v Holandsku rozproudila a že holandský vnitřní rasismus je nyní naprosto zjevný. Nic z těch pseudointelektualizací se absolutně nedotýkalo reality"
Autorka sama zmiňuje fakt, že všechny teroristické útoky islamistů jsou důsledkem výkladu Koránu. Nikoliv však špatného,jak si někteří myslí, ale toho čistého- nebo jak říkají ti co ho praktikují, "pravého". Všechna slova, která používají islamisté, když uřezávají svým zajatcům hlavy, lze skutečně v Koránu nalézt. Mohammed Atta praktikoval modlitbu, kterou používá každý umírající muslim. Opět podpořím ukázkou z textu: "Seděla jsem v domečku v dokonalém Leidenu a znělo mi to přitažené za vlasy, jako plkání nějakého cvoka, ale bin Ládin citoval z Koránu a ty citace na mě už vliv měly: "když se setkáte s nevěřícími, udeřte je do krku. Když nepůjdete ven bojovat, bůh vás tvrdě potrestá, a na vaše místo nastoupí jiní. Kdykoli potkáte polyteisty, zabte je, zajměte je, oblehněte je, obkličte je. Ti, kdo věří, neberou židy a křesťany jako přátele, jsou to pouze spojenci jeden druhého. Kdokoli je bere jako svého spojence, stává se jedním z nich." Bin Ládin citoval i hadíth: "Hodina(posledního soudu) přijde teprve tehdy, až muslimové začnou bojovat s židy a zabijí je." Nechtěla jsem to dělat, ale musela jsem: popadla jsem korán a hadíth a začala si vše ověřovat. Nesnášela jsem to, protože jsem věděla, že bin Ládinova slova tam najdu, a nechtěla jsem pochybovat o božím slově" (v té době ještě autorka praktikovala islám, pozn. aut.).
Autorka ze svých zkušeností a zjištění vyvozuje jasný vzkaz: Problémem islámu je jeho nereformovanost. Problém islámu tkví v jeho středu a nikoliv na okraji, jak si mnoho z nás myslí. Jedině otevřením, reformací a zbavení se středověkých dogmat se islám stejně jako křesťanství stane plnohodnotným a mírumilovným náboženstvím. Dokud toto nepochopíme, nikdy k pokojnému soužití mezi muslimy a nemuslimy nedojde, stejně jako nezastavíme terorismus a další patologické jevy.
"Když jsme vyhlásili našeho Proroka za neomylného a nedovolovali jsme si s ním v ničem polemizovat, založili jsme si vlastně statickou tyranii. Prorok Mohamed se pokoušel sevřít do zákonů každičký aspekt života. Když jsme se drželi pevně jeho pravidel, co je dovoleno a co je zakázáno, potlačovali jsme v sobě svobodu myslet sami za sebe a chovat se tak, jak si sami zvolíme. Zamrazili jsme morálku spousty lidí do myšlenkového nastavení člověka z arabské pouště ze 7. století. Nebyli jsme jen sloužícími Alláha, ale byli jsme jeho otroky."
Velmi zajímavé jsou také pasáže, kde autorka popisuje chování Somálců v přistěhovaleckých táborech v Holandsku. Ayaan byla svědkem toho, kdy Somálci, pocházející z jedné z nejchudších zemí světa plné bídy, války a špíny, opovrhovali Holanďany a jejich dokonalým státem. Ano, čtete správně. jejich přesvědčení, vycházející z víry, jim zkrátka nedovolovalo připustit, že by nevěřící dokázali utvořit dokonalejší stát než muslimové. A tak vznikaly paradoxní situace, kdy Somálci sice žádaly Holandsko o azyl a využívaly jeho štědrých podpor, ale jinak na něj pěly jen samé nadávky a řeči, jak je vše špatné a všichni jsou zkažení. Když nedokázali porozumět některým přístrojům (např. teploměru), které byly dokonalejší než ty co znaly a ovládaly se jinak, vyvodili z toho zkrátka to, že u nich v Somálsku jsou mnohem lepší.
Toto poznání bylo pro mne jedním z nejznepokojivějších ze všech, kterých se mi při čtení této knihy dostalo. Znamená to, že vztah muslimů k nám je ještě mnohem radikálnější a jejich ovlivnění vírou mnohem hlubší a nelogičtější, než jsme si kdy mysleli.
Dalším šokujícím poznáním pro mne bylo zjištění, nakolik si muslimští přistěhovalci přinášejí a praktikují své zvyklosti do západní Evropy. Například, že stovky malých holčiček jsou každoročně krutým způsobem obřezávány na kuchyňských stolech po celé Evropě. Ayaan se v rámci své práce poslankyně holandského parlamentu zaměřila také například na počet zabití ze cti. Z výsledků zjištění prováděného zatím jen zkušebně ve dvou policejních oblastech vyplynulo, že mezi říjnem 2004 a květnem 2005 bylo svými rodinami jen v těchto oblastech (takových je v Holandsku celkem 25) zabito ze cti jedenáct muslimských dívek! Tato a další podobná zjištění lidi v zemi šokovala a nejen kvůli nim má dnes tato země, pokládaná za liberální, jedny z nejtvrdších imigračních opatření v celé Evropě.
Závěr
Tuto knihu bych doporučil především těm, kteří si stále myslí, že s problémy islámu není třeba bojovat, že terorismus s islámem nesouvisí či že se to vše nějak samo vyřeší. Všeobecné procitnutí někde už nastalo, (Holandsko) někde nastává nyní a některé země to teprve čeká. Každopádně by nemělo dlouho trvat, jelikož už nemáme moc času. Čím déle budeme čekat, tím bude napětí mezi Západem a islámským světem větší. Tato kniha je unikátní tím, že přináší pohled "zevnitř", ukazuje, jak odlišné je reflektování určitých dějů či událostí mezi námi a muslimy. Jelikož sama autorka byla dříve muslimkou, umí nejlépe popsat, jakým způsobem muslimové uvažují a co je pravou příčinou toho, že je dnes propast mezi muslimy a námi tak velká. Bohužel, někteří tato fakta stále odmítají přijmout, což je zejména u politiků dosti krátkozraké. Ayaan Hirsí Alí stále věří, že by se život v islámském světě mohl začít vyvíjet lepší cestou. Já také. Bez pochopení elementárních skutečností odhalených v této knize a nastíněných v tomto článku a z toho vyvozených důsledků to však nepůjde.
——————————————————————————-
Ayaan Hirsí Alí: Rebelka.
Přeložila Alexandra Fraisová, redigoval
Martin Kolínský.
Ikar, Praha 2008, 392 stran (+8 stran barevných
fotografických příloh), náklad neuveden, doporučená cena 279 korun