Při nynějším zhodnocení politické situace na Slovensku se může zdát,
že
jde o jakousi předsunutou baštu Ruska. Populisticko- nacionalistická
vláda, v jejímž čele stojí silný vůdce- Fico, s velkou popularitou. Kde
jinde můžeme najít tento fenomén než právě v Rusku. Samotný vznik vlády
za účasti xenofobní Národní strany hulváta a mafiána Sloty (kdo neví,
ať si zjistí co vše se dělo, když šéfoval Žilině) a snad ještě většího
hulváta a mafiána Mečiara (netřeba představovat) vyvolal v zahraničí
řadu negativních ohlasů. Strana Smer-SD byla dokonce na čas vyloučena z
evropského sdružení sociálně demokratických stran (uniká mi proč nyní
už to evropským socialistům nevadí). Mimochodem proti se jako jediná z evropských stran
postavila česká ČSSD, ale o ní až jindy. Vnímavější pozorovatel dění u
našich východních bratrů již musel také zaznamenat náznaky oklešťování
svobody při schvalování vyvlastňovacích zákonů, které nakonec skončily
až na Ústavním soudě (ke vzteku Fica, který chce dostavět některé
dálnice do příštích voleb stůj co stůj). Také verbální úlety pánů Fica
a Sloty jsou mnohým dobře známé. Při slovech Fica, že velká Morava ve
skutečnosti bylo velké Slovensko si mnozí historici ťukali na čela.
Slota zase "bodoval" svými rasistickými poznámkami na účet Maďarů a Romů nebo, když namol opilý hrubě hovořil o prezidentském kandidátovi
Švejnarovi. Snad už že netřeba dál představovat toto hvězdné trio,
které už nějaký čas vládne nad Tatrami. Spíše se zaměřme na to, proč
tomu tak je.
Dalo
by se říci, že čím dále na východ jede člověk směrem k Rusku, tím více
na něm okolní státy zakládají svoji politiku. Ať svým smířlivým
postojem, nebo naopak vymezováním se vůči němu. Máme tu pobaltské
státy, které jsou v podstatě menšími bratry svých severních skandinávských
sousedů a odtud také zčásti pramení jejich mentalita a odpor vůči
Rusku, jakožto nenáviděného okupanta jejich území. Pak tu máme
diktátorské Bělorusko a Ukrajinu. Záměry
zapojení Ukrajiny do NATO vyvolalo v samotné Ukrajině řadu
nesouhlasných reakcí a dle průzkumů s tím souhlasí jen asi čtvrtina
Ukrajinské populace. Vláda je sice prozápadně orientovaná, je však
otázka jak dlouho to vydrží. Velká část Ukrajinců by se ráda vrátila k
těsnějším vztahům s Ruskem.
Slovensko, jako by si poslední dobou
neumělo vybrat, jestli chce zamířit na východ či na západ. Nejdříve
prudké Dzurindovy reformy a nyní Ficův populistický socialismus. Pokud
se však podíváme pořádně, zjistíme zde dlouhodobé tendence směřování
politiky směrem na východ. Slováci se vždy trochu lišili od Čechů.
Vláda Dzurindy v podstatě vznikla jen proto, že se lidé semkli proti
Mečiarovi. Velká část lidí však Mečiara podporovala. Zdá se, že Ficův
styl politiky je přesně to, co Slováci chtějí a vyhovuje jim. Na
Slovensku není v podstatě větší kulturně-sociálně-politické centrum
jakým je u nás Praha. Bratislava je pro to, se vší upřímností příliš
malá. Tudíž není větší protiváha provinciální politice jako prezentují hlavní politické strany. Slovensko je více venkovským státem než Česko a od toho se také
odvíjí celková struktura voličského elektorátu. Proto se není čemu
divit, že zde mají a budou mít velké zastoupení populistické a
nacionalistické partaje a jak velkou podporu zde má a bude mít hlavní
levicová strana. Nacionalismus samozřejmě podporuje malá rozloha země a
"problémy"s etnickými menšinami, především s tou maďarskou. Dá se říci
že čím menší stát, tím větší nacionalismus. Sám jsem to zažil ve
Walesu, ale zpět. Na Slovácích se také podepsaly velkou měrou
Dzurindovy reformy, díky kterým nyní Slovensko zažívá ekonomický boom.
Fico jen sklízí plody práce svého předchůdce, na kterého však řadoví
občané vůbec nevzpomínají v dobrém. Jak ironické. Nebýt Dzurindy, bůhví
kde by byl dnes Fico a kde by se potácela Slovenská ekonomika. Za
nezbytné reformy však slovenská pravice zaplatila vysokou daň.
Nyní
se ještě ke všemu začala opozice mezi sebou hádat a v Dzurindovi se
projevily autoritářské sklony. Asi se také nechal inspirovat od Fica.
Každopádně díky kolosální neschopnosti opozice nynější vláda má
naprostý klid na svou práci. A rozhodně se nemusí v nejbližší době
obávat nějakých otřesů či poklesu popularity. Nedávné schválení
tiskového zákona jen dokazuje, kterým směrem Slovensko míří. Je to
vážné znamení o stavu demokracie v této zemi, která začíná být znovu
oklešťována. Je to jen první krok k dalším podobným zákonům omezujícím
lidskou svobodu a demokratické principy. I my v Čechách bychom se měli
ze Slovenska poučit a mít se na pozoru před těmi, kteří něco podobného
chtějí zavést i u nás.
Zdá se že pravice se na Slovensku v
nejbližších letech do vlády jen tak nedostane a tak se můžeme jen dále
"těšit", co si na své občany nynější slovenská vláda ještě přichystá. Moc
bohulibých věcí to asi nebude. Zdá se však, že Slovákům to zas tak
nevadí.